Mistrovství světa

Začátkem listopadu začala příprava na světový šampionát, rozjela se soutěž Eurohockey tour. Navzdory předpokladům a proti trendu posledních let český tým uspěl a první díl tour, finskou Karjalu, vyhrál. Český tým obstál proti nabitým sestavám plných hvězd NHL a poprvé v historii Karjala Cup opanoval.

První kolo evropské hokejové tour ukázalo, čím bude pravděpodobně celá letošní sezóna zajímavá. Protože stále ještě nedošlo k dohodě mezi NHL a hráčskou asociací a pokračuje výluka zámořské hokejové ligy, těšili se fanoušci z reprezentačních výkonů zámořských hvězd. Konec jednání a nalezení shody je zatím v nedohlednu. Zato se vidina toho, že se na mistrovství světa představí i ty největší zámořské hvězdy, stává čím dál více reálnější.

Něco málo z historie.

První hokejové soutěže organizované na hřišti a podle pravidel se odehrály v Kanadě v polovině 19. století. První historicky zdokumentovaná hra pak proběhla v roce 1875 v Montrealu. V Evropě se podobné utkání odehrálo až o 25 let později v anglickém Knightsbridge.

Mistrovství světa se hraje od roku 1920. Původně se mělo hrát každé 4 roky, ovšem od roku 1930 se hraje každoročně. Výjimkou bylo období Druhé světové války a let 1980,1984 a 1988, kdy se hrály olympijské hry, a mistrovství světa se nekonalo.

Kromě tradičních účastníků a medailistů čas od času najdeme překvapivé vítěze nebo obsazení stupňů vítězů. Vždyť kdo by si dnes myslel, že by Velká Británie mohla vyhrát mistrovství světa (stalo se tak v roce 1936; celkově dovezla Velká Británie z MS 5 medailí), nebo že by se Rakušané mohli radovat z medaile (2 krát získali bronz).

Historii mistrovství světa bych rozdělil do dvou období; od roku 1920 do roku 1992 a od roku 1993 do současnosti. Důvodem je vznik nových národních mužstev po pádu želené opony.

V prvním období je, co do počtu získaných medailí, nejlepší Kanada (36), Sovětský svaz (34) a Československo (34). Od počátku vládla světovému hokeji Kanada, která do roku 1962 zvítězila 19 krát z 29 odehraných šampionátů. Občas jí v tom dokázaly zabránit týmy Švédska, Sovětského svazu, Československa nebo USA. Ještě obdivuhodnější šňůru vítězství předvedl Sovětský svaz. Éra sovětské sborné začala roku 1963 a skončila až rozdělením sovětských republik. Za tu dobu sborná ovládla světový šampionát 20. Čtyřikrát jí vítězství sebral československý tým a třikrát Švédsko.

Moderní éra světového hokeje určila jako nejúspěšnější týmy Švédsko se 14 medailemi, Českou republiku, která stála na stupních vítězů 12 krát a Kanadu s 10 medailemi. Kdybychom týmy porovnávali podle počtu zlatých medailí, patřilo by prvenství České republice. Náš tým drží ještě jedno primát a to, že dokázal jako jediný obhájit třikrát po sobě zlaté medaile.

Herní systém

Od počátku vzniku soutěže mistrovství světa se hrálo různými způsoby, neboť i počty týmů přihlášených na šampionát byli různé. Neexistovaly ani výkonnostní skupiny tak, jak je známe dnes.

Do Druhé světové války se hrálo vyřazovacím způsobem. Nejprve hrály všechny týmy o zlato, ty které prohrály o stříbro a dále o bronz. Poté se přešlo na systém každý s každým a ve 30. letech se vycházelo ze základních skupin, odkud postoupil 2 nejlepší týmy, které hrály čtvrtfinálovou skupinu.

Z této postoupily 2 respektive 1 tým (podle počtu skupin) do semifinále. Odtud vzešli finalisté a týmy hrající o třetí místo. U tohoto systému se v některých letech hrály rovnou semifinálové skupiny, odkud se postupovalo do finálové skupiny.

Po válce se vyvinul nový systém. Mužstva byla rozdělena podle výkonnosti nejprve do dvou později do tří skupin. Týmy hráli systémem každý s každým, v některých letech dvoukolově. Pořadí se určilo podle bodů a skóre. Zároveň platilo, že poslední tým (v některých letech 2) v dané skupině sestupuje do nižší výkonnostní skupiny. Od roku 1961 se přestalo hrát na otevřených kluzištích. Od roku 1982 se začala hrát vyřazovací část – 4 nejlepší ze základní skupiny hráli ještě finálovou skupinu. Způsob, jakým se hraje mistrovství světa dnes, se začal praktikovat v roce 1992. Byly vytvořeny 2 skupiny po 6 týmech. Dále se hrálo čtvrtfinále, semifinále a finále a boj o třetí místo.

V dalších letech se měnil způsob hry ve vyřazovací části. Od roku 1997 se hrála semifinálová skupina, finále na 2 zápasy respektive boj o 3. místo na jeden zápas. V letech 1998 – 1999 se opět vrátily čtvrtfinálové skupiny, semifinále se podobně jako finále hrálo na 2 zápasy. Od roku 2000 se hrály osmifinálové skupiny a následně jednozápasové čtvrtfinále, semifinále, finále nebo zápas o 3. místo. Dosud poslední změnu přinesl rok 2012, kdy se týmy rozdělily do 2 osmičlenných skupin a první čtyři v dané skupině spolu sehrály čtvrtfinálové duely. Semifinálové boje se prolínaly s týmy z druhé skupiny.

Herní systémy, ať už se praktikují jakékoliv, mají být divácky atraktivní, mají nabídnout co nejvíce zápasů, kvalitní hru a góly tak, aby popularita ledního hokeje dál rostla. Čeho si v poslední době můžeme všimnout, je vyrovnanost jednotlivých soupeřů, kterou bezesporu přinesl způsob organizace mistrovství světa praktikovaný v posledních 10 letech. Drtivé výhry silných týmů nad outsidery šampionátů už nejsou tak časté, naopak se setkáváme se překvapivými porážkami favoritů. Poslední praktikovaný systém význam takových výher snižuje, což je možná škoda, protože slabším týmům to může brát motivaci, ale nikdy nevíme, co přinese další mistrovství a kdo a jak skupiny zamotá.